Dáma na kolejích - titul, který by u pesimistů a horlivých konzumentů černých kronik mohl vyvolat paniku z tragického incidentu na železnici nebo rovnou z chystané stávky městské hromadné dopravy. Filmovým pamětníkům a příznivcům původního českého muzikálu se ale docela určitě vybaví úspěšný hudební film Vratislava Blažka a Ladislava Rychmana z roku 1966 s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Od 5. prosince 2009 se všem naskýtá ale ještě jedna, zbrusu nová možnost. Na scéně Komorního divadla plzeňského Divadla J. K. Tyla se začala v režijní úpravě Lubora Cukra a Patricka Fridrichovského uvádět nová muzikálová komedie pod názvem Dáma na kolejích.
Úspěch již zmíněného filmu, který je postaven hlavně na hereckém výkonu Jiřiny Bohdalové, způsobil, že dnes si již málokdo vzpomene, že tato zpěvohra z dílny tvůrců slavných Starců na chmelu měla premiéru roku 1966 již o několik měsíců dříve, a to na jevišti brněnské Reduty. Záhy se film i divadelní nastudování díky bdělé normalizaci ocitly na dlouhá léta v trezoru. Nejen z tohoto důvodu považuji letošní uvedení díla na plzeňské scéně za počin chvályhodný a navíc poměrně zdařilý.
Tento titul si návrat na české jeviště již dlouho zasloužil. I kdyby záměrem a výsledkem nového divadelního uvedení nemělo být nic menšího než vzdát hold všem jeho původním tvůrcům a mladým divákům připomenout významné autory českého hudebního divadla a hudby vůbec jakými byli Vratislav Blažek, Ladislav Rychman, Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála.
Scénář komedie Dáma na kolejích vznikl před více než čtyřiceti lety. Otázku, zda příběh nudného života utahané tramvajačky Marie Kučerové a její následná dočasná revolta má co říci i dnešní generaci, si bude muset zodpovědět asi každý divák sám. Dnešní doba je totiž rozdílů všem možných druhů plná ještě o mnoho více, než tomu bylo před čtyřmi desetiletími.
Touha po rozbití ubíjejícího stereotypu a odvaha něco se svým životem, i za cenu rizika, udělat je ale jistě nadčasová. Snad nejen proto stojí za to znovu vidět příběh obyčejné Marie, která již dlouho cítí, že její život potřebuje změnu. Impulsem k akci se pro ni stalo zjištění, že dlouholetý manžel Václav má 
známost s mladší atraktivní ženou. Povzbuzována přeochotným taxikářem a za pohoršeného údivu svých kolegů a sousedek Marie ze dne na den zruinuje domácí rozpočet a začne si užívat života. Pořídí si nový šatník i nového muže svého života. Zdá se, že zvítězila.
Scéna plzeňského představení, jejímž autorem je Jan Kříž, je jednoduchá až strohá, o to však lépe plní svou funkci. Vyvýšené pódium v centru scény představuje po mírných přestavbách interiér tramvaje se sedadly pro cestující, taneční parket v baru, kde Marie "balí" nezkušené mladíky, přehlídkové molo, Kučerovic byt i boxerský ring, kde svedou o Mariinu přízeň boj manžel Václav a milenec Bedřich.
Zadní část scény tvoří plocha určená projekcím. Někdy jsou zde promítány rodinné či módní fotografie, ale hlavně je zde dán prostor kratičkým on-line reklamním shotům, které v určitých fázích přerušují děj a svou umělou až křečovitou formou s nadsázkou umocňují situaci na jevišti. Příjemným zpestřením scény a doplňkem zdařilých choreografií Lindy Fikar Stránské jsou určitě nápady s tančícími kreditními kartami VIZA u hudebního čísla "Ke korunce korunka", pohyblivý bankomat, v němž sedí unuděný úředník a okénkem neochotně vydává požadované bankovky. 
Všímavé diváky pobaví i úderné heslo "Za lepší MHD" na podnikovém večírku nebo podobizna Karla Gotta, co by obraz státníka na stěně policejní stanice.
Choreografie působí velmi moderně, za nejzajímavější považuji zdánlivě chaotický koloběh cestujících v tramvaji při scéně z počátku představení. V rychlém rytmu mění lidé různého věku své pozice, sedají, vstávají, nastupují, odcházejí, stojící si pak šikovně předávají dlouhé dřevěné madlo s visícími úchyty. To vše kontrastuje se strnule sedící a unaveně působící řidičkou Marií.
Autorkou kostýmů je Marie Marková. Děj muzikálu původně zasazený do 60. let byl plzeňským autorským týmem přenesen do současnosti. Tomu odpovídají i návrhy kostýmů všech postav. Mariiny modely nakoupené na módní přehlídce jsou sexy a krásně výstřední. Jen ty tramvajácké uniformy mají stále neměnný a příliš neforemný střih. 
Nejsem si ale jistá, proč měl v některých scénách taxikář Štorkán na hlavě červené čertovské rohy a revizor Marek zase ozdobu ze zlatého řetězu. Pravda je, že Štorkán Marii od počátku pokouší, postrkuje a ponouká k dalším a stále odvážnějším akcím. Skryté faustovské téma bych ale v této postavě nehledala. Snad to byl jen odkaz na datum plzeňské premiéry, 5. prosinec.
V hlavní roli Marie Kučerové se plzeňskému publiku představila Marika Procházková. Před začátkem představení jsem nedokázala postavě Marie přiřadit jakoukoliv jinou podobu, než tvář a hlas Jiřiny Bohdalové. Záhy po začátku prvního dějství ale bylo jasné, že Marika Procházková je zkušená herečka, která si k postavě Marie dokázala najít svou vlastní cestu, a navíc svůj part zvládla skvěle i pěvecky. 
Stala se tak hvězdou celého prvního dějství, ve kterém ji společnost dělali postavy taxikáře Štorkána v tradičně výborném podání Jiřího Untermüllera a starostlivého revizora Marka ztvárněného kultivovaným Romanem Krebsem.
V druhém dějství představení, podle mého názoru, zazářili zejména představitelé mužských rolí. Jako Mariin záletný, později se kající, manžel Václav Kučera se představil Radek Štědronský Shejbal. Jako zkušený člen plzeňského souboru muzikálu a operety zvládl pěvecky tuto roli s velkým přehledem. Věrohodně působil i v lehce tragikomických scénách, 
kdy se horlivě věnuje domácím pracím nebo se odpovědně připravuje k boxerskému souboji.
Neméně zdařilý výkon podal na premiéře i hostující Radim Schwab jako Bedřich Wimr, boxer s romantickým srdcem. Pěvecky Radim Schwab přímo vynikal. Jeho "Píseň boxera" několikrát se prolínající celým druhým dějstvím, patřila k tomu nejlepšímu z celého představení. Na poměrně malém prostoru ohraničeného závěrečnou polovinou představení, dokázal postavu citlivého a překvapivě i zranitelného boxera Bedřicha i velice přesvědčivě herecky ztvárnit.
Obrovským přínosem představení je již tradičně výborně hrající orchestr operety a muzikálu pod vedením Pavla Kantoříka. Známé melodie Jiřího Bažanta, Jiřího Maláska a Vlastimila Hály znějí v jejich provedení velkolepě. Zvláštní pochvala právem patří žesťové sekci tohoto orchestru.
Muzikálová komedie Dáma na kolejích, druhá letošní premiéra plzeňského souboru muzikálu a operety, jistě není představením nijak objevným ani výjimečným. Bezesporu je ale další více než dobře odvedenou prací tohoto zkušeného souboru. Představení skvěle doplňuje stávající repertoár souboru v letošní divadelní sezóně a určitě bude mít u diváků, kteří vyhledávají hudební divadlo, povětšinou příznivý ohlas.
Komentáře k článku