3. a 4. října proběhly v Městském divadle Brno slavnostní premiéry muzikálu Mozart! z autorské dílny dua Michael Kunze a Sylvester Levay. Je to první muzikál této autorské dvojice, který se dočkal uvedení v České republice. Oba autoři byla téké přítomni na druhé premiéře a v pondělí pak měli tiskovou konferenci v MDB.
Mozart! byl v pořadí třináctou českou premiérou zahraničního díla na prknech hudební scény a toto nešťastné číslo bylo zřejmě osudným pro Jana Ježka, představitele Leopolda Mozarta. Během představení totiž utrpěl úraz, jak jsme vás již informovali v samostatném článku. V sále byl v tu chvíli přítomen i jeho alternant Michal Šebek, který ač zjevně otřesen, nastoupil místo něj a představení se, byť s třicetiminutovým zpozděním, dohrálo.
Autorem překladu libreta z němčiny do čestiny je pak velezkušený Michael Prostějovský. Ten si se složitými zakoutími převodu z němčiny do češtiny popral se ctí a na místech, kde to do češtiny prostě nešlo, nechal původní text – obzvláště v písni „Hier in Wien“, protože toto sousloví je do zpívatelné české podoby nepřeložitelné.
Režie se tentokrát ujal Stano Slovák a jeho pojetí je zachováno téměř kompletně v historii, jediný kdo se vymyká ja právě Mozart, který chodí bos a v džínách po jevišti. Je třeba náležitě ocenit i choreografii Igora Barberiče, který dosáhl toho, že účinkující, v nádherných kostýmech Andrey Kučerové, dokáží tančit i zpívat zároveň, což je na leckterých pražských scénách problém. Zajímavá je i scéna Jaroslava Milfajta, která je celá laděna do červené s minimem přestaveb, na vrchní část scény se pak promítá datum a místo toho, kde se scéna odehrává, projekce fasád domů nebo mostu a také notové zápisy toho, co Wolfgang
právě na jevišti komponuje.
Změnou oproti rakouské verzi bylo i to, že část textu zpívá i představitelka malé Nany (Klára Rotterová nebo Hana Sapáková). Ačkoli já sama bych z tohoto nastudování muzikálu vyškrtla pro mě nelogickou epizodku „arcibiskupské“ toalety během Colloredovy cesty do Vídně. Větší prostor pak dostal i Amadée, Wolfgangovo komponující malé alter-ego v 
podání Davida Žáka (alt. Marek Hurák), který byl Vitázkovi zdatným sekundantem.
V roli Wolfganga Amadea Mozarta se v sobotu 3. října představitel velezkušený držitel ceny Thálie Dušan Vitázek (alt. Aleš Slanina). Jeho Mozart je divoký kluk, který se ničeho neštítí, jen odmítá vyrůst a vzít na sebe odpovědnost za svoje činy. 
Herecky Mozartrovu divokost zvládá s bravurou, pěvecky má ještě rezervy hlavně v některých vyšších pasážích, ale i tak zvládl zpívat i při chůzi na rukou. V určitých místech, kde bylo „nahuštěno“ více veršů do sebe mu občas nebylo rozumět.
Po zranění Jana Ježka se v roli Wolfgangova otce představil Michal Šebek. Ačkoli mu není moc co vytknout, 
přišlo mi, že byl trochu otřesen zraněním svého kolegy. Je hlavně majitel krásného hlasu, jak se mohli přesvědčit již diváci jak pražských tak brněnských Bídníků. V roli Wolfgangovy sestry mě velmi příjemně překvapila Ivana Skálová, která předvedla velmi kvalitní výkon.
Roli baronky von Waldstätten si na premiéře zahrála také velezkušená 
Markéta Sedláčková (alt. Jana Musilová), která s bravurou zazpívala nádhernou píseň „Démanty touhy“ (v originále Gold von den Sternen) a velmi příjemně mi její hlas zněl i v mluvených pasážích.
Největším příjemným překvapením se pak pro mě osobně stal Petr Gazdík jako Arcibiskup Colloredo, jehož hlas zřejmě všem divákům způsobil husí kůži a za svoje podání by se rozhdoně nemusel stydět ani v zahraničí. Dle mého soudu strčil do kapsy i "originálního" Colloreda Uwe Krögera. 
V roli Wolfiho ženy Constance pak zazářila Petrova sestra Johana Gazdíková, která velmi přesvědčivě podala všechny vrstvy Constance včetně písně „Den co den přec tančit se dá“ (v originále „Irgendwo wird immer getanzt“)
Neutuchající potlesk patřil, kromě účinkujících, také raněnému Janu Ježkovi, 
který by jistě byl na své kolegy hrdý. Kromě hlavních představitelů je třeba ocenit tradičně vynikající orchestr, pod vedení Františka Štěrbáka, a neméně vynikající rozsáhlou company. Není tak divu, když autorem hudebniho nastudování a také dirigentem je Caspar Richter, který se podílel na Mozartovi i při premiérovém uvádění ve Vídni. Premiérové představení Mozarta! pak, i přes nepříjemný začátek, zvedlo o kousek výš laťku českého muzikálového divadla a Městské divadlo Brno opět dokazuje, že je schopno zinscenovat i v malých českých poměrech dílo světové kvality.
Komentáře k článku