Po dvouměsíčních divadelních prázdninách se 16. 9. měl vrátit do divadla Milénium v pražských Holešovicích slavný muzikál Cats. Místo toho však produkce 4 dny před prvním představením oznámila, že Cats končí. Jak uvedla, důvodem jsou ekonomické problémy projektu. Už před prázdninami se proslýchalo, že Kočky v nové sezóně neuvidíme. Tato informace ale nebyla nikým oficiálně potvrzena. Dokonce ještě před pár dny vše vypadalo na planý poplach.
Začátkem září se znovu otevřela pokladna divadla, v obvyklých předprodejích se začaly dál prodávat vstupenky. Bohužel, nakonec se ukázalo, že obavy o osud představení jsou opodstatněné a s 
Kočkami se musíme definitivně rozloučit.
Česká premiéra světoznámého muzikálu A. L. Webbera a T. S. Eliota se v Praze konala 5. listopadu 2004. Česká republika byla v pořadí 27. zemí, kde se tento muzikál hrál. Svoji světovou premiéru měl v roce 1981 v Londýnském West Endu a od té doby patří k nejhranějším a nejúspěšnějším muzikálům na světě. 
Pokusím se zamyslet se nad tím, proč právě Cats se u nás neuchytily drápkem tak silně, jako je to běžné jinde ve světě. Vždyť obecně se u nás muzikálům daří a jsou stále divácky vyhledávaným žánrem.
Cats se však běžné představě muzikálu přece jen trochu vymykají. Nemají totiž děj. 
Jejich předlohou je knížka básní, kterou zná v anglicky mluvících zemích každé dítě. U nás je však téměř neznámá. To je samo o sobě velký handicap, protože většina diváků si nedokáže předem představit, o čem představení bude. Bojí se, že ději nebudou rozumět. Muzikál je hlavně taneční a pro spoustu lidí je tanec přece jen ještě poněkud nesdělný. Berou ho sice jako nedílnou součást představení, ale ne jako jeho nejpodstatnější složku.
Dokonce i v Anglii se po prvním uvedení Cats mluvilo spíše o taneční revue než o klasickém muzikálu.
Pro Cats jsou také velmi důležité kostýmy (ty pražské byly skvělé). 
Jenže díky nim a díky kočičímu líčení,jsou představitelé jednotlivých rolí k nepoznání. A český divák přece jde na muzikál hlavně kvůli tomu, aby viděl, jak vypadá jeho milovaná zpěvačka ve skutečnosti! Navíc mediálně známých osobností jsme zde mohli vidět jen několik. Byli to např. Jan Révai, Daniela Šinkorová, Yvetta Blanarovičová nebo Josef Zíma.
Všichni protagonisté, 
ať už více či méně známí však podávali špičkové výkony. Za zmínku stojí (z těch méně mediálně známých) třeba Dita Hořínková (Grizabella), která dokonale zvládla úlohu staré, 
nešťastné a opuštěné kočky. Při jejím podání ústřední písně Vzpomínky šel mráz po zádech. Gabriela Jemelíková (Tingl-Tangl) spolu s Filipem Grögerem (Mungojerrie) tvořili pár, který předváděl několik akrobatických a velmi náročných figur. Jejich role byly bez alternace, a tak jsme jim je mohli závidět, jakou mají energii a výdrž. Barbora Houbová (Jeminé), která mile překvapila svým sametovým hlasem, byla něžné, zvědavé kotě. Z mužských protagonistů určitě nejvíce zaujal Roman Říčař (Rambajz-Tágo), kterého bylo skutečně plné divadlo. Velkou obec fanynek získal také Jurij Slipič jako Abraka-máryfuk.
Osobně si myslím, že jednou z příčin předčasného konce muzikálu Cats byla jeho nepříliš dobrá propagace a tím pádem i malá návštěvnost. 
Chyběla masivní celorepubliková kampaň v tisku, na billboardech, v rádiích a televizi. Lidé se o muzikálu musí dovědět co nejvíc. Pak na něj budou chodit! Muzikál je produkt jako každý jiný a chybí-li mu reklama, neprodává se. Za jeho uvádění se v produkci vystřídalo hned několik lidí v marketingu, nikdo z nich však nedokázal dostat Cats do povědomí lidí tak, jako se to povedlo konkurenčním projektům. 
Svůj podíl na tom má i přísný zákaz fotografování (díky mimořádným vyjímkám vidíte i tyto fotografie) , ale také špatná komunikace s novináři, sponzory i prodejci. Také promo akcí nebylo dostatek - srovnejme např. s akcemi, 
které pořádá Divadlo Broadway (nyní uvádí Tři mušketýry).
Produkce sice na jaře zvolila, jako jedno z lákadel na diváky, propagaci pomocí slavného jména, ale návštěvnost stejně nevzrostla tolik, jak si přáli. Posilou souboru byla v několika představeních hostující Helena Vondráčková. Nápad to byl sice dobrý, bohužel jeho mediální vyznění už méně.
Nyní je v médiích propíráno, co bylo důvodem k jeho náhlému konci. 
Bohužel se potvrdily zprávy o nevyplácení honorářů. Tento stav si účinkující nenechali líbit, a tak připravují podání trestního oznámení na producenta muzikálu (pozn.: bylo podáno 15.9.2005).
Praha je turisticky vyhledávaným městem, a tak mohl být právě tento muzikál pro cizince velkým lákadlem. Kdyby ovšem nevázla jeho propagace a kdyby zahraniční návštěvníci věděli, kde divadlo najít. V této souvislosti mě napadá ještě jedna "příčina", 
proč se Kočkám u nás nedařilo. Nejsem sice pověrčivá, ale divadlo Milénium asi nebude tím správným kulturním stánkem pro úspěšné projekty. Vzpomeňme na muzikály Rusalka nebo Starci na chmelu, které se zde také hrály a které se také dočkaly pouze nemnoha repríz a skončily s finančními problémy. 
Zkrátka bývalá jatka a múzy asi nejdou dohromady…
Nezbývá než konstatovat, že muzikálu Cats je velká škoda. Po umělecké stránce to určitě byla výjimečná, kvalitní a v maximální míře profesionálně odvedená inscenace. 
Každý, kdo měl někdy možnost vidět Cats v zahraničí, musí potvrdit,že česká verze byla na stejně vysoké úrovni jako představení kdekoli jinde ve světě.
Milé kočky a kocouři, bude se nám po vás stýskat. Musíme jen doufat, že se v budoucnu Cats znova a s větším úspěchem vrátí na česká jeviště a zatančí nám svůj kočičí tanec.
Fotografie Michal Škvor, text Petra Gregorová
Komentáře k článku