Jak se již stalo v závěru letošní divadelní sezóny příjemným zvykem, propůjčilo Divadlo Hybernia na tři červnové dny své jeviště dalšímu mimořádnému uměleckému projektu. V pondělí 15. června 2009 se zde konala první premiéra obnoveného tanečního dvojpředstavení Šachmat a Nikita v produkci Richarda Hese, Ondřeje Soukupa a Libora Kindla.
První premiéra byla neveřejná a dle slov režiséra Richarda Hese byla věnována zejména všem přátelům a členům původní taneční skupiny UNO. 
Hned následující den se konala druhá premiéra, kde již představení mohli ocenit i běžní návštěvníci. Původní nastudování pro Hudební divadlo Karlín z 90. let bylo důkladně přepracováno, show se dočkala nové scénografie, kostýmů a hlavně velmi na atraktivnosti získala zařazením živě zpívaných partů.
Autorem hudby je Ondřej Soukup, texty již tradičně napsala Gabriela Osvaldová. Režie se ujal a zároveň autorem choreografií je Richard Hes, zakladatel již legendární taneční skupiny UNO, jejíž nová generace byla hlavním a nejúspěšnějším aktérem obou zmiňovaných tanečních představení.
Nikita
Navzdory názvu představení byl jako první divákům představen taneční thriller Nikita. Autoři použili jako základ napínavý příběh kultovního francouzkého akčního filmu Brutální Nikita Luca Bessona.
Mladičká Nikita, jejíž jedinou rodinou je pouliční parta páchající trestnou činnost, je po jedné nezdařené akci obviněna a odsouzena k trestu smrti. Po fingované popravě se dostává na převýchovu k speciálnímu agentovi a podivné madam Pompadour. 
Po tvrdém výcviku se stává součástí jejich vojenského komanda. Posléze je nucena proti své vůli plnit smrtící úkoly.
Nikita se před poslední akcí vzepře, odmítne být vraždícím nástrojem a zabitím agenta získává konečně naději na vlastní život. Hudba k Nikitě je kompilací různých skladeb Ondřeje Soukupa, Jiřího Škorpíka a Vladislava Fily z osmdesátých a devadesátých let. Jedinými pěveckými rolemi jsou postavy agenta v podání démonického Daniela Hůlky a madam Pompadour ztvárněné Leonou Machálkovou.
Agent Hůlka připomínající kostýmem i účesem hrdého samuraje nadchnul publikum svým zpěvem, tanečními kreacemi ale i bojovými scénami. Leoně Machálkové role tajemstvím obestřené agentky především moc slušela, zvládla jí ale na výbornou pěvecky i tanečně. K této roli se mi dokonce hodily i její obvyklá koncertní gesta, která by někdy mohla rušit dojem v jiných jejích muzikálových představeních. Nicméně dominantní je zde taneční složka představení.
V hlavní roli Nikity se představila výborná Lenka Bílková, která sklidila za svůj výkon zasloužený aplaus. Špičkové výkony podali i všichni ostatní tanečníci. Po choreografické stránce zaujali především působivé scény při domnělém oběšení Nikity, sólové Nikitiny zlé sny či závěrečné rozuzlení. Pokud bylo choreografickým záměrem vojensky laděných scén nabudit v divákovi mrazivě nepříjemný pocit, pak se to alespoň u mě autorům rozhodně povedlo.
K celkovému dojmu z představení přispěla i strohá scéna navržená Jaromírem Vlčkem, která si docela dobře vystačila s náznakem jakési brány v zadní části scény. Občas se z ní rozvinuly lehké průsvitné bílé závěsy, které spolu s ostrým zadním nasvícením rozehrály na jevišti tajemnou hru světel a stínů. O to více působivá pak byla spuštěná popravčí smyčka nebo bílá kovová postel s baldachýnem uprostřed jeviště.
Autorem kostýmů je Markéta Kubíčková. Pro členy vojenského komanda zvolila typickou černou kůži. Daniel Hůlka v dlouhém černém plášti dominoval s typicky napřaženou zbraní většině scén. Podobně i madam Pompadour volila přiléhavý korzet v sexy černé. Protipólem jim tak byla jen Nikita, jejíž zranitelnost v počátku příběhu zdůrazňoval krátký beztvarý bílý rubáš, později již plnila úkoly jako vyškolená agentka v temně rudém kostýmu.
Nikita je představení nekonvenční, je to moderní akční taneční show pro diváka, který ocení tvrdší techno hudbu Ondřeje Soukupa. Velkým přínosem je ale zajímavý příběh a skvělé taneční choreografie, které ho dokázaly tak napínavě převyprávět.
Šachmat
Druhé představení uváděné s podtitulem baletní oratorium sice postrádá tak podrobný příběh ale za to je doprovázeno živými sólisty a velkou, téměř až symfonickou hudbou. Hudbu pro Šachmat vytvořil skladatel Ondřej Soukup již před 20 lety. Pomocí syntezátorů se mu tehdy podařilo vytvořit dokonalou iluzi celého symfonického orchestru.
Oproti původnímu uvedení je velkým přínosem nového nastudování Šachmatu aktivní přítomnost zpěváků přímo na jevišti. Šestice sólistů stojí během představení na vyvýšené lávce v zadní části scény, jsou tak po celou dobu představení v zorném poli diváka a přitom nepřekračují prostor vymezený pro tanečníky Přesně v šachovém duchu jsou tři dámy v černém a tři páni v bílých kostýmech. Sopránový part zpívala přední sólistka opery Národního divadla v Praze Marie Fajtová, mladá mezzosopranistka Daniela Baňasová výborně zazpívala alt a "andělský" hlas patřil něžné Lucii Šoralové.
Mužské hlasy dokonale sladili Daniel Hůlka jako sytý baryton, Jiří Zonyga na postu "rockového" hlasu určitě mnohé překvapil a úžasný kontratenor Bedřich Levý se neodolatelným způsobem ujal i role dirigenta celého sboru. Oratorium je zpíváno latinsky. Texty z básní Horatia, Tibulla a část Zjevení sv. Jana z Nového zákona upravila Gabriela Osvaldová ve spolupráci s Dr. Jaromírem Wolfem.
Šachmat vypráví symbolický milostný příběh, plný zvratů a emocí. Jak už název napovídá, jednotlivé postavy se střetávají ve světě černobílých šachových polí. V úvodu nejdříve obě strany, šestice černých a šestice bílých, demonstrují svou sílu a odhodlání k boji. Později dojde ke střetu a měření sil, promlouvají zbraně na obou stranách, jedni používají dlouhá kopí, druzí bojují se zástavami. Černý král a bílá královna si v duelu stanovují nekompromisní pravidla boje.
Dojde však k prvnímu setkání bílé střelkyně vyzbrojené lukem a černého střelce bojujícího s kuší. Záhy se do sebe zamilují a poruší tak pravidla dohodnutého boje. Oba střelci se dočkají krutých výčitek od černého krále i bílé královny. Další a poslední střetnutí tak končí apokalypsou, smrtí obou králů.
Takto zjednodušeně popsáno, může se zápletka zdát poněkud banální, ovšem choreografie jednotlivých scén jsou tak nápadité a strhující, že se diváci ani na chvíli nenudí. Velkou zásluhu na tom mají 
určitě profesionální špičkové taneční výkony všech dvanácti tančících figur. V roli Bílé Královny mě naprosto uchvátila výrazově nepřehlédnutelná Iva Beranová, jako zamilovaná Bílá Střelkyně rovněž excelovala romantická Linda Huňáčková. Výraznou posilou bílých byl zkušený Zbyněk Šporc v roli Bílého Koně. Černého Krále výborně zatančil Dmytro Dudnik a pozadu nezůstával ani Černý Střelec v podání Štěpána Růžičky.
Kostýmům všech tanečníků, stejně jako již zmíněných zpěváků, dominovala barva černá a bílá. Na jejich tvorbě se spolu s Markétou Kubíčkovou podílel i kubismem ovlivněný Bořek Šípek.
Taneční dvojprogram Šachmat a Nikita je nekonvenční a moderní projekt, který asi nebude zrovna komerční, nejspíš není ani pro každého diváka ale který rozhodně stojí za zhlédnutí. 
Hudební stránka zde není až to úplně nejdůležitější. To, co činí představení výjimečným jsou taneční výkony. Alespoň pro mě je velice přínosné vidět tanečníky nejméně evropské úrovně, které tak často vídám například v taneční company Divadla Broadway a Hybernia, také jednou v sólovém tanečním projektu takového rozsahu.
Jejich profesionalita si samostatné představení zasloužila už dávno. Obnovení skupiny UNO byl určitě výborný nápad, nová generace čtrnácti tanečníků je nejméně tak dobrá jako ta původní a dává všem divákům, které návrat Šachmatu a Nikity potěšil, příjemnou naději, že se společně dočkáme dalších tanečních programů, které zase pobourají pár zažitých konvencí a vyvolají diskuze nejen v uměleckých kruzích.
Taneční skupina UNO v novém :
Richard Hes
Ivana Beranová
Johana Hájková
Lenka Bílková
Linda Hloušková
Barbora Kolaříková
Marcela Karleszová (asistent choreografie)
Zuzana Kábrtová
Linda Huňáčková
Dmytro Dudnik
Štěpán Růžička
Zbyněk Šporc
Jiří Minařík
Vojtěch Vlasák
Ivan Svyatkin
Komentáře k článku